Měsíc: Březen 2020

Možná řešíte, jak zvládnout teď všechno, včetně domácích úkolů ze školy, které Vaše děti dostávají.  Nabízím Vám pár rad, co by nám v tom mohlo pomoci. Náš hlavní cíl je zachovat akceschopnost sebe a svých dětí do budoucna. Nezblbnout a šetřit síly.

1. Které informace a dovednosti jsou v životě opravdu důležité?

Co se nám zrovna teď hodí k životu?  10 nových slovíček z angličtiny nebo dovednost se vyrovnat s novými podmínkami? Básnické sbírky od Jaroslava Vrchlického nebo schopnost udržovat si dobrou náladu?

Která témata jsou podle Vás teď aktuální

• Umět se vyrovnat se změnami. Zachovat klid i v době, kdy jsou věci vzhůru nohama. 
• Nastavit si a dodržet určitý řád, nerozložit se. Umět poslouchat, akceptovat.
• Odpovědnost. Roušky nosím nejenom pro to, abych se já chránil, ale i proto, abych chránil druhé.
• Umět se uskrovnit v nových podmínkách.
• Pomáhat druhým je normální. Musíme si pomáhat. Pomáhám nejenom tím, že něco dám, něco dodržuji, ale že jsem na druhé laskavý.
• Propojenost světa – svět je globální. Mysli globálně, konej lokálně.
• Všechno se dá zvládnout. A my to zvládneme. Když nejde o život, nejde o nic.

To, co je pro Vás osobně nejdůležitější, to bych s dětmi rozebírala, diskutovala, praktikovala a žila. 

• Akceptujeme, že my jako rodiče nedostaneme od paní učitelky jedničku. Nemůžeme všechno zvládnout na 100%. Práce doma, vařit, zvládat všechno, učit se s dětmi. Jsme jenom lidi. 

• Řád versus rozklad. Musíme se domluvit spolu s dětmi na novém řádu. Kdy vstávají, jaké mají povinnosti, na čem trváme, co naopak může počkat.  Pravidelné denní učení vnímám jako dobrý nástroj, aby se nám děti „nerozložily úplně“.  Když jsou děti nemocné, také se doma neučí naplno.   A časem to doženou.

• Snažme se, aby děti dostávaly jen tolik informací o aktuálním dění a v takové formě, aby to byly schopny vstřebat.  Mluvíme o tom, co se děje možná častěji ,  než bychom si uvědomovali.  My dospělí můžeme  něco dělat. Šít roušky, pracovat z domova, pomáhat členům rodiny.  Ale naše děti mají menší možnost přeměnit úzkost a obavy do prospěšné energie.  Proto je tolik nezahlcujme věcmi, které ony samy nezmění.

• Dejme dětem naději a jistotu, že u nás doma držíme spolu. My doma jsme v bezpečí.

• Nejsme zodpovědní za to, že každou minutu budeme naše děti bavit (vymýšlet hry, hrát edukativní či jiné hry) nebo dohlížet na plnění jejich úkolů nebo je vychovávat. Nechme sobě i jim předem domluvený čas, kdy si dáváme TIME OUT.

• Mějme pro své děti pochopení. Jim se změnilo všechno. Nechodí do školy, nechodí na tréninky, nemohou do parku, netráví čas s vrstevníky, nechodí do kina nebo na rande.  A ještě k tomu – my jsme POŘÁD S NIMI.  Mohou být podrážděné, vzteklé, plačtivé, líné. Oceňujeme každou jejich iniciativu. Že se samy učí něco, co nemusí.  Upečou bábovku. Skvělé!

• Naše děti jsou mnohem schopnější, než my si myslíme. Právě v této době mají šanci ukázat, co umí. Čemu všemu rozumí, co chápou.  Pravděpodobně zjistíme, že máme v dětech báječné parťáky, kteří nás dokáží podržet, rozesmát a odlehčit danou situaci.Uvědomujeme si, že jedna z klíčových bodů našeho života, jsou právě naše děti. 

Míša Daňková, 19. března 2020

Možná se nám zdálo, že práci věnujeme hodně času. A často na úkor rodiny. Teď pro mnoho z nás přišla chvíle, kdy máme celou rodinu doma a trochu nevíme, jak tolik lásky přežít.  Nabízím pár rad.

1. Nejsme na sebe takhle zvyklí a trochu nás to stresuje.

Je to pochopitelné, nikdy jsme to nezažili. Běžný pracovní týden – vidíme se ráno a večer, víkendy se snažíme mít zábavu, dovolená je jiná. ALE TOHLE – být pořád spolu – je pro nás všechny novinka. A je pravděpodobné, že nám druzí lezou na nervy a jsme z celé situace ve společnosti podráždění.

• Objevíme, že jsme výborná parta.

Je pravděpodobné, že zjistíme, že naše rodina je fajn. Že se umíme dohodnout. Že zvládneme víc, než jsme si mysleli. Že nás děti překvapí, jak jsou velké a jsou nám oporou.  

• Jiná situace vyžaduje jiný řád. Šetříme energii.

Zjistíme, že nemůžeme zvládnout všechno. Takže děláme jen to, co teď chceme a zvládneme, abychom se nevyčerpali. Třeba se taky nemusí tak uklízet, nebo dělat tolik teplých jídel atd. Šetříme energii do budoucna.

• Každý potřebujeme čas jen pro sebe.

Nemusíme pořád trávit čas všichni dohromady. Cíleně plánujeme dobu, kdy jsme každý sám. Jeden chodí nakupovat. Druhý venčí psa. Na procházku nemusíme chodit celá rodina dohromady. Třeba druhý rodič ocení volnou hodinu a dělá si, co chce. 

• Nevychováváme svoje děti.

V této situaci není vhodné svoje děti cíleně vychovávat. Když je teď máme více na očích, tak si všímáme věcí, které nám dříve utekly. Např. že jsou na mobilu pořád, nebo že se nechovají tak, jak by se nám líbilo.

U adolescentů máme jedinou strategii – přežít. Minimalizovat kontakt, předcházet nedorozumění.  Je jisté, že oni nás mohou mít plné zuby taky.

• Nic zásadního s partnerem neřešíme.

Zdálo by se, že je dobré začít řešit věci, které máme v hlavě, ale nějak na ně nebyl čas. Třeba – že se nám nelíbí, jak žijeme, jak trávíme čas, jak se nemůžeme shodnout na výchově dětí. Nechám si zajít chuť „jen tak zkouknout jeho/její mobil“.  TEĎ NIC NEŘEŠÍM.

Společně to zvládneme. Naše rodina je výborná a teď musíme jen PŘEŽÍT. 

Přeji Vám k tomu hodně sil,

Míša Daňková, 20. března 2020