Jak řešit záchvaty vzteku u dětí

Záchvaty vzteku, tak typické pro děti ve věku zhruba od jednoho roku do čtyř let, mají jediný společný jmenovatel: Dítě se vzteká, protože nedostává to, co chce. Jakmile tohle pochopíte, máte napůl vyhráno. Vaše dítě vás nechce naštvat a vytočit, nedělá to naschvál. Jen v danou chvíli zoufale touží po něčem, co nemá, a neumí se s přívalem emocí vyrovnat jinak než zuřivým jekotem a pláčem.

Děti zhruba do dvou let touží třeba po mateřském mléku, suché plence, teplu nebo nové hračce. Něco chtějí a neumějí to ještě jazykově vyjádřit. A jsou pak frustrované, když jim nikdo nerozumí. Tří a čtyřleté děti jsou už více autonomní a jejich záchvaty jsou vlastně bojem o moc. Dobře vědí, jaké mají potřeby, a zkoušejí, nakolik si je mohou prosadit.

A teď už ony slíbené tipy, jak zkusit záchvaty vzteku zmírnit:

Prevence je základ aneb Zkuste vzteku předcházet

Když s dítětem trávíte čas, věnujte mu plnou pozornost a co možná nejvíce nechte výběr aktivity na něm. Čím větší zodpovědnost a svobodu mu v náplni jeho času poskytnete, tím méně důvodů ke vzteku bude mít. A pokud už k nějaké krizové situaci dojde a vám třeba ujedou nervy, omluvte se pak a přiznejte, že jste to přehnali. Dítě musí vědět, že je normální udělat chybu. Že každý může být naštvaný a vztekat se, ale že mnohem lepší je chovat se k sobě hezky.

Pozorujte také, co dítě nejčastěji rozruší, a snažte se takovým situacím vyhýbat. Nelze samozřejmě dítěti umetat cestičku a před vším ho chránit, ale pokud víte, že bývá vzteklé třeba ve chvíli, kdy má hlad, není nic jednoduššího než u sebe mít něco malého k zakousnutí.

Nepokoušejte se dítě uklidňovat

Když se dítě vzteká, jednou z možností je jeho chování ignorovat – pokud u toho fyzicky neubližuje sobě nebo někomu jinému. Pokud mu vůbec nebudete věnovat pozornost, ideálně třeba odejdete z místnosti, nebude mít na koho své chování směřovat. S tímto postupem ale šetřete. Pokud by se z něj stala běžná reakce, brzy přestane mít efekt.

Čím hlasitěji křičí, tím tišeji mluvte

Dítě s křikem vždy nakonec přestane, protože vás potřebuje, abyste mu pomohli vyřešit problém, kvůli kterému celý záchvat vzteku začal. Jestliže vás jekot „vytáčí“, zkuste si uvědomit, že dítě se zkrátka cítí frustrované nebo smutné. Odehrává-li se scéna na veřejnosti, zkuste s dítětem odejít na klidnější místo, kde nebudete cítit stres kvůli pohledům ostatních lidí.

Nabídněte dítěti, jestli se nechce posadit třeba na lavičku nebo do auta. Hodně z nich na možnost volby reaguje zklidněním. Poté, co záchvat pomine, zkuste se vrátit na počátek k jeho příčině a vyřešit ji už po dobrém – ale správně. Jestliže dítě ječelo kvůli tomu, že nedostalo sušenku, jeho utišení rozhodně není důvod mu ji teď dát.

Zkuste pochopit, proč reaguje tak emotivně

I když už dítě umí slovy vyjádřit, co potřebuje nebo chce, neznamená to, že tím jeho záchvaty vzteku končí. Stále se učí zvládat své emoce, takže i drobný nesouhlas může vyústit ve velký konflikt. Čím víc se dítě osamostatňuje, tím víc frustrující jsou pro něj okamžiky, kdy si uvědomuje, že se bez vaší pomoci neobejde.

Naopak děti ve věku kolem dvou a půl let mají slovní zásobu zhruba 50 slov a někdy je pro ně těžké vyjádřit, co právě teď potřebují. Pomoci může třeba znakování – a je jedno, jestli se pustíte do nějaké erudované metodiky nebo si se svým potomkem vytvoříte intuitivně vlastní signály. Hlavní je, že dítě bude mít možnost vám své potřeby sdělit tak, abyste mu rozuměli.

Dejte mu prostor

Pokud dítě potřebuje dát průchod svému hněvu, tak ho zkrátka nechte. Není nic horšího než nahromaděná frustrace. Vzpomeňte si na okamžiky, kdy jste třeba po konfliktu se šéfem měli chuť hodit počítač z okna nebo si z plných plic zaječet – a jak jste místo toho museli dál sedět u stolu a tvářit se, že je všechno v pořádku.

Pokud dítě dostane možnost ze sebe své pocity svobodně dostat, nebude už mít potřebu křičet na vás a pouštět se do boje.

Odveďte pozornost jinam

Využijte toho, že děti žijí tady a teď a že se dokážou během sekundy pro něco nadchnout. Noste v kabelce třeba hračku, která doma není k mání, a v pravou chvíli ji vytáhněte. Odvést pozornost můžete ve chvíli probíhajícího záchvatu – anebo to rovnou udělejte už ve chvíli, kdy vidíte, že hrozí. Pokud se dítě chystá ječet, protože mu nechcete v obchodě koupit čokoládu, navrhněte mu, ať vám jde pomoct vybrat třeba zmrzlinu.

Pevně ho obejměte

Když už nevíte kudy kam, zkuste dítě co nejpevněji obejmout. Ne mazlivě nebo konejšivě. Jen ho zkrátka pevně držte a dejte mu najevo, že ho milujete a jste tu pro něj, i když s ním nesouhlasíte. Neříkejte ani slovo, tím byste jen vystupňovali napětí. Pouze s ním prožijte jeho emoce.

Nakrmte ho

Hlad a únava jsou obzvlášť u nejmenších dětí dva nejčastější důvody, proč se vztekají. Pokud vaše ratolest má „svou chvilku“ každý den ve stejnou dobu, nejčastěji třeba před polednem nebo vpodvečer, příčina bude zřejmě právě v neukojení některé ze základních biologických potřeb. Neznamená to, že máte každý pláč tišit čokoládovou tyčinkou. Ale zkuste předcházet situacím, kdy je dítě přetažené anebo má opravdu hlad, protože jste se někde neplánovaně zdrželi.

Vybavte si sami sebe, jak dovedete být podráždění, pokud se v noci málo a špatně vyspíte nebo jste opravdu hladoví. U malých dětí jsou tyto pocity desetinásobně intenzivnější.

Zasmějte se a berte to s humorem

Všichni, kdo mají malé děti, se nejvíc děsí chvíle, kdy jejich potomek dostane záchvat vzteku na veřejnosti. Bojí se, že si o nich ostatní lidé pomyslí, že jsou špatní rodiče a nezvládají výchovu. To pak ale vede k tomu, že dítěti ustoupí tam, kde by neměli, jen proto, aby byl co nejrychleji klid. Děti jsou velmi bystré a záhy převezmou nad situací kontrolu. „Když budu ječet, máma mi to koupí, abych už byl zticha a ostatní nezírali. Aha!“ A příště bude všechno ještě horší.

Pokud nejvíc řešíte to, co si o vás pomyslí někdo jiný, uvědomte si, že lidé neřeší to, co dítě dělá, ale spíš vaši reakci na něj. Nepomyslí si o vás, že jste špatná máma, kvůli tomu, že se dítě válí po zemi, ječí a kope nohama. Ale řeknou si, že jste dobrá a pohodová máma, pokud tuhle situaci budete řešit v klidu, s úsměvem a nadhledem.

Odejděte z místa činu

Pouhá změna prostředí může udělat divy. Pomáhá to opět hlavně tehdy, když jste mimo domov a dítě se vzteká na veřejnosti. Můžete ho zkrátka popadnout a odnést někam jinam (nebo odvést, samozřejmě, ale to ne vždy jde v klidu). Z jeho zorného pole dost možná zmizí to, kvůli čemu jeho vztek vůbec vznikl, anebo ho zaujme něco jiného natolik, že na původní trápení úplně zapomene.

Nikdy se neuchylujte k fyzickému trestu

Na závěr stručná, ale nejzásadnější poznámka. Nikdy, ať vás dítě vytočí sebevíc, neřešte konfliktní situaci a vztekání tím, že ho uhodíte. Možná se vám v tu chvíli uleví, ale nevyřešíte vůbec nic a naopak si zaděláte na mnohem větší problém. Zkuste se nadechnout, v duchu si napočítat do deseti a stále si opakovat, že dítě vás nechce naštvat, že to nedělá naschvál, že vlastně vůbec nejde o vás, ale jen a jen o jeho zpracování emocí.

Pokud byste ho fyzicky trestali, jediné, co si z takové situace odnese, je strach z vlastní mámy nebo táty a přesvědčení, že někoho uhodit je normální.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *