Vzdělávání ze dne29.11.2019 ve Spolku Pěstoun


Sešel se rok s rokem a i my jsme se společně s našimi milými pěstouny a jejich dětmi sešli na posledním, osmihodinovém, vzdělávání v tomto roce 2019. Celým vzděláváním se vlastně „táhlo“ jediné téma…jak na odpočinek a relaxaci pěstounů. A tak i my, zaměstnanci spolku a naši skvělí hlídači, jsme se snažili tento, takřka předvánoční den, ozvláštnit a navodit příjemnou atmosféru Vánoc a pohody.

Pro dospělé byl program jasný – vzdělávání na téma: 

Jak předcházet vyčerpání a vyhoření v pěstounské péči“

Přednášející, Mgr. Jitka Doleží, si povídala s pěstouny o tom, jaké mohou být zdroje vyčerpání v pěstounské péči, jak vypadá syndrom vyhoření, pokud už k němu dojde, a hlavně si povídali o tom, jak vyčerpání a vyhoření v péči o přijaté děti předcházet. Téma to není úplně optimistické, ale podařilo se nám párkrát i zasmát a příjemnou atmosféru nám dodala ivánoční výzdoba, cukroví a punč😊. 

Program pro děti byl tentokrát velmi netradiční. Přesto, že se jich sešlo nejen hodně, ale i věkové rozpětí bylo pestré, tak si to „svoje“ našli všichni a nuda neměla šanci😊 Nazačátku děti navštívili zvířecí kamarádi – 3 želvičky. O jejich životě a o tom, jak se o ně starat jim povídala Veronika. Děti je mohly nakrmit, měly plno otázek a hlavně si je všichni chtěly pochovat. Pak jsme společně malovali vánoční baňky pro „Spolek pro opuštěná zvířata“ Brno. Baňky se prodají na vánočních trzích a výtěžek se použije na potřeby opuštěných pejsků a kočiček.

Po svěží procházce za námi přišel  pan veterinář MVDr. Jaroslav Mašek s pejskem Andym a to bylo pro děti velké překvapení. Vyprávěl, co všechno s opuštěnými pejsky zažil, jak a hlavně jaká zvířátka ošetřuje a s úsměvem odpovídal na všechny zvídavé otázky dětí. Nakonec jim dal soutěž a odměnil všechny děti vánočním andílkem. 

No a odpoledne se neslo ve společném duchu předvánočního času. Pod vedením Petry a Dominiky jsme si všichni společně zazpívali koledy, pojedli výborné cukroví od našich pěstounek Milušky, Jarmilky a Zuzky, za což jim moc děkujeme, a tak trošku se odpoutali od toho předvánočního shonu. Ale tím to nekončí…pro děti bylo připraveno to překvapení největší…Mikuláš, andělíčci a malý čertík Neposeda nás poctili svojí návštěvou. Odkud se k nám zatoulali čert ví😊 ale jisté je, že tu byli správně, protože Mikuláš si přinesl Svatou knihu, kde měl o všech dětech napsáno, jak se jim ten rok 2019 podařil. No nebyl by to čertík Neposeda, kdyby škodolibě do knihy nepřipsal i nějaké nezbednosti, co děti vyváděly. Za básničku, písničku či dokonce recept na vaření, si děti odnášely balíčky a jejich rozzářené oči nám daly jasně najevo „jooo, bylo to fajn“ A co my dospěláci? Když jsou naše děti šťastné, jsme i my.​

A tak co si přát do toho nového roku, kromě zdraví? přece rozzářené a šťastné děti a taky „prázdný kýbl“ na nervy všech maminek, tatínků, babiček, dědečků, tet, strejdů a zaměstnanců Spolku Pěstoun…prostě pro nás všechny, kterých se tohle, mnohdy velmi náročné, poslání dotýká….na viděnou v roce 2020😊

Poděkování dětem z 5.D Základní školy Pastviny Brno


Moc děkujeme dětem z 5.D Základní školy Pastviny Brno, kteří spolu s jejich skvělou třídní učitelkou Mgr.Kateřinou Černou vytvořili pro děti z našich pěstounských rodin krásné deníčky (viz.foto). Děti si s výrobou deníčků daly velkou práci, nezapomněly do každého deníčku připojit osobní přání a toho si moc vážíme. Milá 5.D ZŠ Pastniny, moc děkujeme 😃

Poděkování organizaci LIPKA Brno

Velmi děkujeme organizaci LIPKA Brno (školské zařízení pro enviromentální vzdělávání pro děti), která nám darovala spoustu krásných a užitečných hraček s ekologickou tématikou- puzzle, stolní hry apod. Už se těšíme, až budeme hračky z Lipky dětem rozdávat.
S Lipkou Brno budeme nadále spolupracovat – v červnu r.2020 budeme mít v prostorách Lipky Soběšice (pracoviště Jezírko) sobotní vzdělávání pro pěstouny a během něho budou pracovníci Lipky dělat pro naše pěstounské děti výukový program s enviromentální tématikou. Moc se těšíme:-)


Spolek Pěstoun
Mgr. Jitka Doleží
psycholog

Vzdělávání pěstounů 21.9. 2019

…..a je za námi další osmihodinové vzdělávání pěstounů (tento rok již druhé), které jsme pořádali opět v příjemném prostředí SOS vesničky v Brně. Počasí nás má opravdu rádo a celý den nás hřálo nejen sluníčko, ale i pocit, že jsme zase pohromadě…my ( zaměstnanci Spolku Pěstoun) naši i externí pěstouni a především děti, které se už těšily nejen na svoje osvědčené hlídače, ale hlavně na to, co si pro ně vymyslí nového.

Program pro „dospěláky“ probíhal v učebně, pod vedením velmi zkušené lektorky Mgr. Gabriely Vykypělové. Téma bylo „Porucha citové vazby u dětí v náhradní rodinné péči a její projevy v jednotlivých věkových stádiích“ a zahrnovalo širokou oblast citového vývoje zraněných dětí. Téma zasáhlo velkou většinu pěstounů, bylo poutavé, ale zároveň i těžké, protože si každý uvědomil, že děti v náhradní rodinné péči mají téměř vždy za sebou pomyslný batůžek, kde se jim ukládají trápení, zranění nejen citová, ale často i fyzická, nepochopení, zanedbávání, nepřijetí atd. a na nás, pěstounech, je, jim pomoci z batůžku „věci“ vyndávat a léčit. Dítě k nám přijde ztracené v čase i prostoru a hledá samo sebe, svoji identitu a my mu můžeme často pomoci jen tím, že jsme. Není to vůbec málo. Stačí ho přijmout s „batůžkem“, i když bychom ten pomyslný ranec trápení nejraději nechali za dveřmi. Jiné je přijmout do rodiny malé dítě, jiné je to s dospívajícím. Každý věk přináší svoje rizika, ale i pozitiva. Ale jedno mají všechny děti společné….chtějí, aby je měl někdo rád takové, jaké jsou. Chtějí být zahrnuty láskou a péčí, i když to tak nedávají najevo a někdy dokonce „hází ksichty“ nebo se odtahují. 

Stejně jako batolata, tak i dospívající děti potřebují mít svoji dobrou základnu, aby jednou mohli odejít. „Zvládneš to bez nás?“ Vrátíš se?…. jen čas ukáže, jak pevnou základnu jste společně vytvořili a to je zároveň odpovědí na Vaše otázky.

O tom všem paní lektorka hovořila a možná si každý domů odnášel v sobě pocit, že to bude těžké, ale že je i naděje…i o té hovořila a o tom, jak je dobré hledat zdroje i pro nás, pěstouny, abychom to všechno dobře zvládli😊

A  za mě možná si dovolím vložit jedno pěkné motto, které mi dala kamarádka v den, kdy to i u mě, jako pěstounky, stálo fakt za houby

 „Dýchej, tohle je jen špatný den, ne špatný život“ 😊

Tak a děti. Ty se opravdu nenudily. I když věkové rozpětí bylo široké (1,5 – 15 let), snažili jsme se je zaujmout a všechny zaměstnat. Ti nejmenší si hráli v herně a pak na pískovišti. Pro ty starší jsme měli nachystané tvoření (malovaly na kameny a tvořily motýlky z mušliček). Nechyběla ani hra na poklad, kdy děti musely projít úskalím různých úkolů, ať už na přemýšlení nebo na protáhnutí těla, ale nakonec ke kýženému pokladu došly všechny a radost byla veliká. Každý měl připravený svůj poklad v označeném balíčku „šitý na míru“ danému dítěti. Odpoledne už bylo spíš v duchu her, fotbalu a užívání si venkovních prolézaček a pěkného počasí. Děti si našly nové kamarády a bylo těžké se večer rozcházet, došlo nakonec i na slzičky, že „ještě přece néééé domů“. Ale příslib dalšího setkání je upokojil.

A co dál? 

Čeká nás třetí vzdělávání 30.11.2019 a už teď plánujeme, jak ho oživit, když to bude takřka předvánoční setkání a těšíme se na vás všechny😊

Vzdělávání pěstounů 18.5.2019

V sobotu 18.5.2019 proběhlo naše první vzdělávání v tomto roce. Setkání nás (zaměstnanců Spolku Pěstoun), pěstounů a jejich dětí je vždy milé, pokud se podaří skloubit vše tak, aby bylo dobře všem zúčastněným, což se nám, myslím, podařilo i díky příjemnému prostoru v SOS vesničce v Brně😊

Téma sobotního vzdělávání bylo Práva a povinnosti biologických rodičů a problematika odpovědnosti za svěřené dítě II. a bylo zaměřeno spíše ke starším dětem (kyberšina, internet a jeho nebezpečí, která mohou výrazně ovlivnit chování dětí nebo i nebezpečně zasáhnout do života celé rodiny, dále pak právní otázky z každodenního života, postupy policie v různých situacích, které se pěstounů mohou týkat a hlavně příklady z praxe lektorů). Ale i ti, kteří mají děti mladší, si našli ve výkladu to, co je zajímalo a otázek „padalo“, hlavně v odpoledním bloku, nespočet. Například velmi zajímavé bylo, že již 14-ti leté děti mohou sami, bez vědomí či souhlasu zákonného zástupce, podepsat finanční půjčku a zadlužit se tak nevědomky do budoucna na velké částky, které je dovršením 18 věku dítěte „doženou“. A vše bohužel probíhá v mezích zákona.

Lektory byli Mgr. Václav Černý (zkušený právník v oblasti rodinného práva) a Kpt.at Mgr. Lukáš Lázecký (zkušený policejní psycholog a kriminalista).

Program dospěláků byl jasně dán a co děti? No jasně, ani na ty jsme nezapomněli😊vyráběly si ozdobné zápichy do veselých hrnečků. Naučily se skládat papírovou lodičku, kterou jsme pak chtěly pustit po vodě a v neposlední řadě došlo i na oblíbenou hru „na poklad“. Děti si tak vyzkoušely, jaké je to být týmovým hráčem, potrápily jazýčky na jazykolamech, musely zapojit mozečky při různých vědomostních soutěžích a dokázat si poradit se slepeckou pavoučí dráhou. Byly nejen moc šikovné, ale do všech her se pouštěly s velkým zápalem a soutěživostí. Na konci cesty za pokladem každého čekala odměna ve formě balíčku se sladkostmi a hračkami. Protože se vzdělávání konalo v prostředí SOS vesničky, dalo se pořádně vyřádit i na prolézačkách, houpačkách a horolezecké stěně. Důležité je, že jsme se rozcházeli nejen s úsměvem, ale i bez úrazů a děti mezi sebou navázaly nová přátelství.

Sobota uběhla rychle, bylo to nejen poučné, pak je dobré „mít v kapse“ i povinných 8 hodin za vzdělávání 😊, ale skvělé je i to, že ve volných chvílích můžou sdílet pěstouni mezi sebou svoje osobní zkušenosti, radosti i trápení.

Teď už nás čeká až zářijové vzdělávání a my ze Spolku se na vás všechny moc těšíme.

Pozvánka na vzdělávací akce Spolku Pěstoun v roce 2019

Spolek Pěstoun bude pro pěstouny, které s ním mají uzavřenou Dohodu o výkonu pěstounské péče (případně dle kapacity pro pěstouny, kteří mají dohodu uzavřenou jinde) v roce 2019 pořádat 3 vzdělávací akce. Každá z nich bude v rozsahu 8 hodin, tzn.po absolvování všech tří pěstoun dosáhne požadovaných 24 hodin vzdělávání.

Akce jsou vždy v sobotu, konají se v pěkném a komfortním prostředí brněnské SOS vesničky (Brno Medlánky, Borůvková 7), kde budeme mít pro sebe plně vybavenou vzdělávací místnost, pro děti, které pěstouni budou potřebovat vzít s sebou, bude zajištěno hlídání s programem v prostorách SOS vesničky (pro děti jsou zde k dispozici dvě dětská hřiště, herna, fotbalové hřiště).

Měsíc před každým vzděláváním vám budou zaslány podrobné informace k jednotlivým akcím.

Témata a termíny vzdělávání:

1. Práva a povinnosti biologických rodičů a problematika odpovědnosti za svěřené dítě II. – 18.5.2019

Vzděláváním vás provede Mgr. Václav Černý (zkušený právník v oblasti rodinného práva) a Kpt.at Mgr. Lukáš Lázecký (zkušený policejní psycholog a kriminalista). Vzdělávání bude zaměřeno na otázky z každodenního života pěstounů, jaká práva a povinnosti se týkají biologických rodičů přijatých dětí, práva a povinnosti týkající se pěstounů, jaké jsou postupy policie v různých situacích, které se pěstounů mohou týkat atd.

2. Porucha citové vazby u dětí v náhradní rodinné péči a její projevy v jednotlivých věkových stádiích – 21.9.2019

Vzděláváním vás provede zkušená dětská psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Gabriela Vykypělová, která se ve své práci specializuje na poradenství a terapii u dětí opuštěných biologickými rodiči, či dětí, které byly odebrány ze své biologické rodiny a zaměřuje se na to, jak se toto trauma v životě dítěte otiskne do jeho chování, vztahů apod. v jednotlivých věkových obdobích (od miminka až po dospívající)

3. Jak předcházet syndromu vyhoření a návštěva sv. Mikuláše – 30.11.2019

Toto vzdělávání bude jen pro rodiny, které mají dohodu se Spolkem Pěstoun. Budeme se věnovat tématu duševní hygieny pěstouna a jak předcházet vyhoření v péči o přijaté dítě (tématem vás provede Mgr. Jitka Doleží – psycholožka Spolku Pěstoun) a po vzdělávání si dopřejeme společné povídání u kávy a vánočního cukroví a děti navštíví Mikuláš s andělem😊

Vzdělávání pro pěstouny 20.10.2018

20.10.2018 proběhlo naše druhé vzdělávání v rámci „Spolku Pěstoun“. Lektorem byla Mgr. Gabriela Vykypělová a téma vzdělávání  „Podpora vztahu s přijatým dítětem  – vztahová vazba, vytváření bezpečné vazby,   nejistá vztahová vazba a její projevy, vývojová specifika, terapeutické rodičovství „

Vzdělávání se zúčastnila většina našich pěstounů a přidalo se k nám i 10 pěstounů z jiných organizací. Vzdělávání bylo velmi kladně hodnoceno v evaluačním dotazníku po stránce obsahové, ale i četné dotazy pěstounů na lektorku byly důkazem toho, že téma je velmi důležitým propojením s každodenním životem pěstounů a jejich přijatých dětí. 

Mgr.Vykypělové tímto ještě jednou moc děkujeme a těšíme se, že se s ní v rámci vzdělávání uvidíme i někdy příště.

V rámci vzdělávání bylo zajištěno i hlídání pěstounských dětí. Kromě dvou kočárků, jsme měly na starosti i osm „pobíhajících“ dětí, pro které jsme měli zajištěný program. Napřed se všechny  děti mezi sebou seznámily, byli jim představeny hlídačky, které s nimi budou čas trávit a naopak od pěstounů jsme dostaly informace o dětech, které budeme hlídat. Protože bylo velmi pěkné počasí, čas jsme mohli trávit venku na prolézačkách, pískovišti, skákat panáka, kreslit na chodník nebo hrát deskové hry. Odpoledne pak proběhla „Honba za pokladem“ kde musely děti na cestě plné překážek ukázat nejen svůj důvtip, herecké nadání, ale i sportovního ducha a v neposlední řadě se naučit pracovat v kolektivu, spoléhat se jeden na druhého. Odměnou za jejich velkou snahu jim pak na konci cesty byl dobře ukrytý poklad (sladkosti a hračky). Nakonec jsme si zazpívali a už viděli, jak k nám přicházejí rodiče a letošní druhé a zároveň poslední vzdělávání je u konce:-) 

Na příští rok budeme měnit nejen prostory na vzdělávání, ale bude i více vzdělávacích dnů a můžete se těšit i na Mikulášské a Vánoční posezení pěstounů.

Vzdělávací akce – Podpora vztahu s přijatým dídětem

Vás srdečně zve na vzdělávací akci pro pěstouny pořádanou dne

20.10.2018 (sobota) od 10:00 do 18:00 v rozsahu 8hodin

v klubu restaurace Šelepka

(adresa Šelepova 543/1, 602 00 Brno)

na téma:

Podpora vztahu s přijatým dítětem  – vztahová vazba, vytváření bezpečné vazby, nejistá vztahová vazba a její projevy, vývojová specifika, terapeutické rodičovství

kterou bude lektorovat Mgr. Gabriela Vykypělová

Prosíme, potvrďte svoji účast nejpozději do 15.10.2018

na email:  jitka.dolezi@spolekpestoun.cz

nebo na telefonní číslo 606 057 473

Cena pro pěstouny, kteří nemají uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče se Spolkem Pěstoun, je 1200,-Kč.

 

Příběh napsaný srdcem

Přečtěte si příběh naší přechodné pěstounky o dětech, které doposud měla v pěstounské péči.

Jsem pěstounkou na přechodnou dobu.
Než jsem se jí stala, tak jsem adoptovala dvě děti. Bylo mi 32 let, když jsem dostala první dceru a ve 34 letech druhou dceru.
Každá je jiná, jedna světlovlasá a druhá má vlasy jako havran. Obě byly velice rozlišné, jedna se chovala jako holka a druhá spíše jako kluk, starší byla vždy klidnější a rozvážná, mladší byla divoch.
Nikdy jsem nezaznamenala, že by měly nějaké problémy s tím, že jsou adoptované. Byla jsem k nim vždy upřímná, nic jsem jim nikdy netajila. Kdykoliv se šlo k lékaři (pohotovost atd), vždy jsme před nimi říkali pravdu, že nevíme, co bylo v rodině za nemoci. Obě to braly jako normální věc.
I dnes, když se mladší dceři přihlásila biologická rodina a ona zjistila jaká je, tak i přesto nás nadále považuje za svoji hlavní rodinu. Sdílí s námi svoje radosti i starosti. Vnímá nás jako svoje útočiště a ví, že se k ní nikdy neobrátíme zády.
Se svoji biologickou rodinou se i nadále stýká, hlavně se sourozenci a babičkou. Rodiče nepoznala, neboť matka zemřela a o otci nikdy nic neřekla. V kontaktech se svoji rodinou ji nebráníme, jsem ji v těchto situacích oporou a ona ví, že nám vše může říct a podělit se vším.
Dnes již mají obě dcery svůj život, dokonce jsem se nedávno stala babičkou.
Když jsem pomalu zjišťovala, že nás děti již tak nepotřebují, začali jsme s manželem přemýšlet nad pěstounskou péčí.
Tak jako u dcer nám bylo jedno, jestli budou bílé, černé nebo hnědé, tak i v případě pěstounské péče nám to bylo jedno, byli jsme připraveni přijmout jakékoliv dítě i s menším handicapem.
Začala jsem hledat na internetu a obvolávat všechny možné instituce, abych se dozvěděla, co vše obnáší pěstounská péče, podotýkám, že jsem chtěla být dlouhodobou pěstounkou. Chtěli jsme podat pomocnou ruku dalšímu dítěti. Když jsem se pro pěstounskou péči rozhodla, bylo mi 48let. Je pravda, že jsem si uvědomovala, že jsem starší a dostaneme pravděpodobně větší dítě nebo sourozence. Pak jsem ale objevila pěstounskou péči na přechodnou dobu a tehdy jsme se s manželem po delší rozmluvě dohodli, že tato varianta náhradní rodinné péče by pro nás byla lepší. K tomuto rozhodnutí nás také vedla skutečnost, že jsme již starší a obávali jsme se rizika, že bychom museli ukončit dlouhodobou pěstounskou péči předčasně, kdyby se nám například zkomplikoval zdravotní stav. Pěstounská péče na přechodnou dobu nám v tomto ohledu více vyhovovala, protože dítě by u nás bylo maximálně rok. S manželem jsme se dohodli, že se pěstounkou stanu pouze já.
Než jsem byla schválena a zařazena, trvalo to dlouho, alespoň z mého pohledu. První bylo vyřizování na úřadech, pak k nám přijela sociální pracovnice na šetření. Dále následoval pohovor u psychologa na Krajském úřadě Jihomoravského kraje. A nakonec nám došlo oznámení týkající se příprav žadatelů. Přípravy v tu dobu dělalo Sdružení pěstounských rodin a za sebe musím říct, že školící byly velice příjemné. Dokázaly vydržet otázky, které jsme pokládali, a že jich nebylo málo. Naše skupina byla složena z žadatelů o přechodnou pěstounkou péči, dlouhodobých pěstounů a žadatelů o osvojení. S většinou jsem zůstala v kontaktu.
Z těchto příprav mohu říct, že jsem si, hlavně díky psychologům, odnesla hodně zážitků a hlavně nám v mnoha ohledech řekli, co nás čeká a jak je někdy náročné vycházet s biologickou rodinou dítěte. Také nás připravili na děti, které přijdou a co vše nás může a nemusí potkat. Po ukončení jsme byli opět pozvání k psychologovi Krajského úřadu Jihomoravského kraje a zde jsme absolvovali testy. Pak jsme čekali na vyjádření Krajského úřadu Jihomoravského kraje, zda jsme či nejsme zařazeni do evidence.
Na přijetí prvního dítěte jsem čekala asi 2,5 měsíce. Dostala jsem chlapečka, kterému byli 4 dny. Byl to nádherný klouček, jen měl problém v tom, že matka asi kouřila nebo požívala alkohol v těhotenství.
V jeho 6nedělí se ozvala s tím, že si ho vezme zpět a bude s ním v azylovém domě. Vždy při kontaktu bylo vidět, že chlapeček jí poznal. Je to zvláštní, ale vždy, když si ho vzala, se začal usmívat a byl spokojený.
Maminka byla mladá a tak když se mělo předávat a domlouvat vše, co s tím souvisí, tak za sebe poslala babičku, která ji v těchto věcech zastupovala. Zůstal u nás do svých 14 měsíců, kdy nakonec dostal novou rodinu, šel do osvojení. Nová maminka, než si ho převzala, se vlastně k nám nastěhovala. Vždy od nás odjížděla do práce a večer se vracela.
Bylo to moc fajn a bylo vidět, jak se pomalu na sebe citově navazují. Vždy v sobotu přijel tatínek nebo jsme jeli my k nim domů, kde se seznamoval s novým okolím a se vším co k tomu patří.
Předávání bylo těžké pro mě i moji rodinu, hodně jsme se na chlapce citově navázali. Dcery díky tomu, že byly ve věku kdy, začaly mít přítele, tak na sobě nechtěly dát vidět, že loučení je těžké.
S novou rodinou jsme byli v kontaktu přes email a telefon. Nová maminka mi napsala nádherný email, kde mně a mé rodině poděkovala za veškerou lásku a trpělivost s jakou jsme chlapce vychovávali.
Po 4 měsících nás všechny pozvali na oběd. Bylo vidět, že se již navázal a byl již jejich. S jeho novou rodinou, především maminkou, jsem stále v kontaktu. Jednou za čas mi pošle fotku a napíše, co už umí. Jsou to maličkosti, ale jsou pro nás krásné. Je užasné dodnes vidět, jak vyrůstá.
Vím, že většina přechodných pěstounů má s adoptivními rodiči takový vztah. Dovolím si to říct za všechny – hřeje to u srdce, když vidíme, jak dítě roste a jak je obklopeno milující rodinou.

Můj doposud nejhorší zážitek bylo předat 7letého chlapce do dětského domova.
Ale vraťme se na začátek celého příběhu.
Přišel k nám 6tiletý kluk, který vypadal na 4roky. Vážil jen 14 kg a měřil 115cm. Vystrašený, bojácný, podvyživený, prostě takové vyplašené ,,zvířátko“, které se bálo jen ťuknutí hrníčku o stůl.
Když například někdo zazvonil, tak se schovával. Stačilo, když přišla babička a on utekl ze strachu, že ho chce někdo zase někam odvézt.
Během pobytu u nás se naučil, že ruce nejsou na to, aby ho tloukly, ale hladily nebo si s ním hrály. Vždy když se zvedla ruka, tak se rozklepal.
Měl vyhaslé oči, takové, které vám dokážou říct, co vše se mu stalo. Pohled na něj vám vháněl slzy do očí a člověk si vždy musel klást otázku, jak někdo může takovému drobkovi ublížit. Vždy večer když šel spát, tak jsme šli spolu, bál se, což se není čemu divit, měl větší jistotu, když jsem tam byla, že se nic nestane. Ze začátku se budil a kontroloval, kde je a zda jsem v pokoji. Po pár dnech se rozpovídal, čím vším si prošel.
Rád mluvil o babičce, kterou miloval a které jsme průběžně volali. Velice rád vzpomínal, co spolu vše zažili. Například, jak spadla, když pospíchala, aby vystoupila z autobusu. U toho se smál a vzpomínal, jak se i ona smála, rád vzpomínal, jak spolu tančili nebo chodili štípat dříví a on si hrál se psem a koťátky. Litoval, že pejsek je již starý a špatně vidí, bylo mu ho líto. Pak se vždy rozpovídal o přítelkyni svého otce a nevlastní sestře a o tom jak špatně se v jejich péči měl a o všem zlém, co se mu přihodilo. Také mi vyprávěl o šikaně od dětí a hlavně od starších chlapců.
Velice rychle se u nás zabydlel. Prostě byl u nás doma a to tyto děti potřebují vědět. Potřebují cítit, že někam patří, on byl, jak se říká, učebnicový příklad.
Provedla jsem ho celým domem i sklepem a půdou, ukázala co kde je. Na dvorku ho provedl manžel a ukázal mu králíky a veškerou drůbež, co doma máme.
Ze začátku, když si hrál venku, vždy vyvedl nějakou hloupost. Buď podkopal meruňku nebo ubližoval zvířatům.
Tehdy jsme si museli sednou a probrat, že se to nedělá. Zeptala jsem se, zda ho bolelo, když dostal na zadek, řekl že ano. No a zda si myslí, jestli když ubližuje zvířatům, že je to nebolí. Pokrčil ramínka, řekl, že asi jo. Pak jsme spolu mluvili a slíbil, že se pokusí už zvířata nebít.
Začal chodit do MŠ, kde si našel kamarády, byl velice oblíbený. Jako každé dítě také měl problém, že prostě ,,nevstal pravou nožkou“ a zrovna se mu nelíbilo, co kdo po něm chce.
Pokaždé se přiznal, že se paní učitelka zlobila, když něco udělal, no a divil se, že už to neřeším. Tak jsem mu řekla, že mu to od ní muselo stačit. Jen jsme si řekli, že se příště bude snažit nezlobit.
Byl to úžasný kluk s obrovským krásným úsměvem a nádhernýma hlubokýma očima. Po dobu, co byl u nás, se mu zvedlo sebevědomí. Nenechal se urážet a ponižovat, když se mu snažili děti smát nebo mu nějak chtěli ublížit. Byl vděčný za to, že jsem se vždy postavila já nebo někdo z rodiny za něho a bránili jsme ho.Nikdy to nepoznal a vážil si toho. Ale také měl jasně vymezené hranice a věděl, kdy je překročil. Když například něco provedl, musel se jít omluvit a slíbit, že už to neudělá.
Bohužel pak nadešlo období, kdy se rok pobytu chlapce u nás přiblížil ke svému konci. Pro chlapce sociální pracovnice nenašla jinou variantu než přemístění do dětského domova. Tuto informaci jsme obdrželi těsně před Vánoci. Vánocemi, na které se chlapec tak moc těšil. Protože poprvé měl svůj vánoční stromek a poprvé si užíval krásné vánoční přípravy. Sepsal si seznam dárků pro Ježíška, kde mimo jiné napsal, že si přeje novou mámu a tátu.
Byli jsme i přesto nuceni chlapce začít ihned připravovat na přechod do dětského domova, přestože jsme mu nechtěli kazit Vánoční svátky. Chtěli jsme, aby chlapec byl co nejvíce na vše připraven a také jsme nechtěli ztratit jeho důvěru. Mezi svátky jsme navštívili jeho psycholožku, která si na nás ihned udělala čas. Na rozloučenou mu napsala a předala užasnou knížku.
Předávání do dětského domova bylo pro mě, manžela a moji klíčovou pracovnicí plné emocí, které jsme se snažili nedat před ním najevo. On jel za velkým dobrodružstvím, vlastně pořád toužil jet někdy na tábor a tak si to vše přebral, že to bude asi něco takové, jak slyšel od kamarádů. Nikdy nezapomenu, když jsme ho vzali do aquaparku na tobogány, jak děkoval a byl šťastný. Také nikdy nezapomenu na jeho výraz, když jsme koupili boty, které si sám vybral. Pak se všem chlubil, že to jsou jeho boty.
Myslím, že dnešní děti to berou jako samozřejmost a on vše vnímal jako něco výjimečného, něco, co mohl udělat sám, vybrat si boty.
Rok, který jsme prožili byl úžasný, pořád nás překvapoval něčím novým. Vděčnost, kterou v sobě měl, nedokážu vyjádřit a za to to stojí podívat se do očí těmto dětem. Když vám řekne: ,,Teto běž domů, já se strejdou dodělám práci, to není pro holky“, tak v koutku duše jste šťastní, že za jedno pohlazení vám vyroste před očima kluk, který se chce odvděčit za tu ruku, která se snaží ho podržet.
Rozloučení bylo, jak jsem již napsala, náročné pro všechny. On si zvykal pomalu a mě se každý večer, kdy jsem šla kolem jeho her a zapomenutých autíček, sevřelo srdce s tím, jak se asi má a jak vše zvládá. Když zavolal, tak nikdy nezapomněl říct ,,Mám tě rád“.
Tady bych ráda uvedla, že s těmito dětmi se musí mluvit na rovinu, první je zjistit, co chce probrat. Nikdy nic nezakrývat a ukázat, že je členem rodiny se vším všudy, zvedne se mu sebevědomí.
Pro něj bylo důležité, že se mu řeklo tak a teď tady budeš doma. I probrat, jak dlouho u nás může zůstat. A on to vzal. Nikdy jsem před ním nic netajila naopak jsem vše řešila před ním, aby se mohl vyjádřit, pokud se ho věc týkala. Také dostal určité povinnosti, které musel splnit a pak si mohl hrát. Moc důležité bylo mu dát důvěru. Například když šel ke kamarádovi a musel dojít domů v určitou dobu. Kamarád bydlel hned vedle nás, tak jsem z okna viděla, kam jde. Dostal klíč a to byl asi ten nejdůležitější okamžik. Byl hrdý, nikdy klíč od domu neměl, to bylo poprvé.
V dětském domově si našel kroužky,chodí tančit a hraje fotbal. A tento rok začal chodit do školy.
Už si nevoláme tak jak předtím, nechci se mu plést do života a čekám, zda zavolá on.
Jen vím, že konečně za ním jezdí babička, kterou tam vozí jeho bývalá paní učitelka z MŠ.

Teď mám dvě sestřičky, jsou u nás téměř půl roku, teď mají 3 a 4 roky.
Mladší si k nám cestu našla hned, je to takové malé miminko, jak jí říká její sestřička.
Starší má za sebou starost o mladší, byla spíš jako matka a ne jako sestra. Při všem, co bylo kolem, přebalování či krmení, vždy sledovala, zda to dělám dobře. Sedla a začala jí hned krmit. Vždy se ujišťovala, zda dostanou obě jídlo.
Když jsem je přivezla, byly obě na plenkách, dnes už i spíme bez plen. Na začátku nemluvily, byly vystrašené, nejisté. Dnes už v řeči krásně rozvazují, jsou veselé a spokojené.
Mají za sebou hodně věcí, ale přesto se z nich staly krásné holčičky. Dnes už dokáží skládat puzzle, hrát pexeso, rády kreslí, i když po zdech a kobercích ale kreslí.
Každý den je něco, co se naučí nové. Rády pomáhají v kuchyni, při praní nebo úklidu.
Když začali kontakty s biologickou matkou, tak starší holčička dostala teploty, byla hodně vystresovaná. Matka jen seděla a bylo vidět, že sama nevěděla, co má dělat. Mladší k ní vůbec nešla, spíš se držela nás všech kolem, aby asi ukázala, že se má dobře. Při dalších kontaktech bylo vidět, že matka pro děti není tím, co by měla být, holčičky k ní nemají důvěru a bezpečnou vazbu. Matka je nedílnou součástí holek a já ji musím respektovat a pomáhat holkám k ní najít cestu.

Na tomto místě bych chtěla poděkovat své doprovázející organizaci Spolek Pěstoun za vše, co mě a dosavadní děti, které jsem měla v péči, udělala. Nastavila nám služby na míru a vše se nám snažila ulehčit a zpříjemnit, najít včas odbornou pomoc. Zastala tak opravdu roli doprovázení a podpory.

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké dítě dostanu, spíš nad tím jak mě příjme dítě.
Když jsem adoptovala dcery, u druhé mi bylo řečeno, že nebude chodit, bude pomalejší a bude navštěvovat zvláštní školu, také nás zrazovali, že je poloromského původu, přesto jsme neváhali a vzali jsem si jí.
Dnes je matkou,má nádherného chlapečka a také přes veškeré zdravotní problémy dodělala školu a žije běžným životem.
Kdybych byla mladší, jdu do toho znova. I přesto, že přijde náročné období puberty, ale když si každý z nás položí ruku na srdce a vzpomene na sebe, tak musí usmát. Vždy si řeknu, že moje děti byli v pubertě stejné jako já a manžel.
To stejné je s dětmi v pěstounské péči, potřebují především mámu a tátu a místo kam patří a kam se můžou vracet. Potřebují pohladit, ale i pokárat. Prostě potřebují vědět, že někomu na nich záleží. Přestože to někdy nedopadne úplně podle našich očekávání, tak i tak je to krásné, vědět, že jste někomu pomohli a předali mu něco pozitivního do života. Mnohdy trvá, než si děti najdou tu správnou cestu, ale stojí to za to, vidět je, jak vám rozkvétají před očima a vy jste toho součástí.

Nabídka individuálního vzdělávání pro pěstouny

…kompletní služby pro pěstounské rodiny

Nabídka individuálního vzdělávání pro pěstouny

Proč individuální vzdělávání:

• Témata vzdělávání nastavujeme podle individuálních potřeb pěstounů
• Užitečné pro zdravotně znevýhodněné, vytížené a starší pěstouny
• Vzdělávání probíhá v pohodlí domova (přijedeme, kam je třeba)
• Pro pěstouny, kterým nevyhovuje hromadná forma vzdělávání
• Pro ty, kterým chybí hodiny vzdělávání a potřebují jej stihnout v krátkém časovém úseku (časově se přizpůsobíme)
• Užitečné pro příbuzenecké pěstouny v počátcích péče o dítě (pomůžeme zadaptovat se na novou situaci, na kterou nebyli připraveni)

Příklady nabízených témat:

Psychologické otázky příbuzenské PP, Sociálně-právní otázky PP, Citová vazba, Adaptace dítěte v rodině, Komunikace s dítětem o jeho původu, utváření identity dítěte, Jak komunikovat s biologickými rodiči dítěte, Specifika jednotlivých fází ve vývoji dítěte, Jak zvládnout pubertu, Poruchy chování a učení, Sy ADHD apod.

V případě zájmu nás kontaktujte:

Mgr. Veronika Horáková – sociální pracovník, klíčový pracovník, tel: 608 405 979

Mgr. Jitka Doleží – psycholog, klíčový pracovník, tel: 606 0570 473

e-mail: spolekpestoun@gmail.com

www.spolekpestoun.cz

Jsme organizace působící v Jihomoravském kraji. Naší hlavní činností je uzavírání dohod o výkonu pěstounské péče a zajišťování kvalitních služeb pro pěstounské rodiny – poskytujeme doprovázení, poradenství, vzdělávání, orientaci v oblasti NRP. Cílovou skupinou, na kterou se zaměřujeme, jsou jak dlouhodobí pěstouni, tak pěstouni na přechodnou dobu. Hlavní prioritou pro nás je nastavení služeb pěstounské rodině přímo na míru a ke spokojenosti všech.