Blog – aktuality

Publikováno

Vzdělávání Spolku Pěstoun 28.2.2026

Online

Téma „Syndrom CAN – Když dítěti ubližuje ten, kdo ho má chránit“.

Lektorkou byla Mgr. Bohuslava Horská, velmi lidský člověk, který má bohaté zkušenosti z praxe. 

V rámci našeho dalšího online vzdělávání jsme se věnovali tématu Syndromu CAN (Child Abuse and Neglect). Jde o souhrnné označení pro situace, kdy dítě zažívá týrání, zneužívání nebo zanedbávání – tedy když mu ubližují ti, kteří by mu naopak měli poskytovat bezpečí a podporu.

Syndrom CAN nemusí být na první pohled viditelný. Nejde jen o fyzické násilí. Patří sem také psychické ubližování, dlouhodobé přehlížení potřeb dítěte nebo vystavování dítěte situacím, které nezvládá. Důsledky si děti často nesou dlouho – v podobě nejistoty, strachu, problémů s důvěrou nebo nízkého sebevědomí.

Pro nás jako doprovázející organizaci pěstounských rodin je toto téma velmi důležité. Pěstouni často přijímají děti, které mají za sebou těžké zkušenosti. Porozumění projevům traumatu a citlivý přístup jsou klíčové pro to, aby se dítě mohlo postupně uzdravovat a znovu budovat pocit bezpečí.

Věříme, že vzdělávání má smysl. Pomáhá nám i pečujícím osobám lépe rozumět dětem, které doprovázíme nebo které oni mají v péči a snažíme se být skutečnou oporou pěstounům v jejich náročné a nesmírně důležité roli.

Publikováno

Vzdělávání Spolku Pěstoun 24.1.2026

Nový rok ve vzdělávání jsme začali vzděláváním formou on-line. Některým tato forma vyhovuje a někteří pěstouni se raději potkávají osobně. Ale začátek roku je lepší doma, pěkně s kávou v ruce a proto je on-line forma ideální 😊 Vzděláváním na téma “ Práce s agresí, hněvem a vztekem“ nás provedl lektor Mgr. Filip Hajna.

Důležité je vždy si nastavit hranice, kam až nechám ostatní zajít. A pak je také důležité je jasně a zřetelně ostatním vydefinovat. Každý na to, že nás někdo uvede do nepohody, reaguje jinak a jinak chápe i naše reakce. Vše je o vzájemné komunikaci a definování potřeb. Naučili jsme se uvolňovat vztek různými technikami, dozvěděli se, že v každém věku se na vztek díváme jinak a jinak ho prožíváme. Že také vztek a agrese u našich dětí v NRP nemusí být notně vztek na pečující, ale na ten jejich předchozí život, kde si ho nemohli dovolit. Velmi často jsou pěstouni jako hráz a je třeba si nebrat vztek dítěte osobně. Hodně záleží i na tom, v jakém rozpoložení jsme my sami. Jednu situaci ustojíme, protože jsme v pohodě a zítra, tu stejnou situaci vyhrotíme, protože nás zrovna i ráno naštval šéf… Takže naučme se o sebe postarat a dát si někdy „pár minut před výbuchem“.

Publikováno

Poděkování zaměstnancům společnosti IKEA

Rádi bychom srdečně poděkovali zaměstnancům společnosti IKEA za jejich štědrost a ochotu zapojit se do vánoční pomoci dětem v pěstounské péči. Díky osobním darům zaměstnanců společnosti IKEA a osobnímu nasazení se podařilo vykouzlit úsměvy na tvářích dětí a připravit jim další krásné Vánoce.

Velmi si vážíme podpory, solidarity a lidského přístupu, který zaměstnanci IKEA projevili. Jejich pomoc má pro děti i naši organizaci obrovský význam a dává smysl naší společné snaze přinášet dětem pocit radosti, bezpečí a zájmu.

Děkujeme, že pomáháte měnit dětem pohled na svět, a dávat víru v to, že ještě dokážeme myslet jeden na druhého. 

Publikováno

Rozloučení s rokem 2025

…a je to tady nebo spíš bylo…poslední naše vzdělávání, které jsme spojili zároveň s Mikulášskou nadílkou a filmem.

 22.11.2025 – „Spolu a rádi“, tak bylo nazvané a mělo propojit všechny – děti, pěstouny a doprovodnou organizaci. Myslím, že se podařilo, a dle reakcí dětí, až nadmíru. 

Kino Art bylo zaplněno do posledního místečka a když zlobivý čertíci rozházeli všechny balíčky, připravené pro děti, už nám začalo téct do bot a měli jsme strach, že nadílka nebude. Ale nakonec jsme společnými silami dárky posbírali, Mikuláš a jeho nebeská pomoc se dostavili v plném počtu a nastal ten správný před adventní čas. Děti byly nadšené, každý si vybral dárek podle svých představ, čertíci po celou dobu sice zlobili, ale Mikuláš vždy včas zasáhl a andělíčci?? ti byli prostě andělsky hodní a krásní, děti pochválili, pomohli jim na jevišti se orientovat a nenechali je na holičkách, když jim chtěli čertíci škodit. Všem patří velké poděkovaní.

Rodinný film „Lilo a Stitch“ sleduje příběh Lilo, mladé havajské dívky, která po smrti rodičů žije sama se svou starší sestrou Nani. Protože Lilo nemá mnoho přátel, jednoho dne ji Nani vezme do místního útulku adoptovat psa. Místo toho však nakonec adoptují Stitche, mimozemský experiment vycvičený k hromadnému ničení. Příběh je emotivní, vtipný, má spád a emoce nás nakonec úplně dostaly. 

Rozcházíme se na konci roku 2025 s očekáváním toho roku dalšího, který pro někoho bude lepší pro někoho zátěžovější, ale pro všechny nový s plnou dávkou nových výzev a očekávání, a tak ho prožijme ve zdraví a klidu a těšíme se na další společnou cestu.

Publikováno

Vzdělávání Spolku Pěstoun 18.10.2025

Opakování je matkou moudrosti, a tak jsme po dvou letech zopakovali vzdělávání na téma „První pomoc“.

Přijeli za nám dvě šikovné medičky, Naty a Bára, které byly nejen odborně na úrovni, ale vše nám podaly s vtipem a dokázaly vtáhnout pěstouny i do interaktivních cvičení. Nejdříve byla první pomoc směřována k dětem a ve druhém bloku i k dospělým. Naučily jsme se prakticky používat automatický externí resuscitátor (AED), vytáhnout zraněného z auta po havárii, pomoci při epileptickém záchvatu, kolapsu cukrovky a spoustu dalšího. Vím, že je v situaci, kdy najdeme zraněného, těžké odhadnout, jak se zachováme, ale každý dokáže alespoň zavolat 155 a už i to někdy stačí k záchraně života – nebýt lhostejní. 

A jak jinak – děti měly vlastní program. Vyráběly podzimní výrobky ze šišek, listů, kaštanů a nebo navlékaly těstovinové náhrdelníky. Trpělivost někdy střídal vztek, kdy vše nešlo podle představ, ale nakonec se všem podařilo. 

Také jsme si venku užili sluníčka, zahráli hry, fotbal a užili prolézaček. Děti byly spokojené a předaly jsme je ve zdraví rodičům, což je vždy největší úleva, pro nás, hlídače. 

A teď už je před námi jen mikulášská nadílka a kino, tak se těšíme 😊

Publikováno

Vzdělávání Spolku Pěstoun 13.9.2025

Dne 13.9.2025 proběhlo v prostorách školícího centra SOS dětských vesniček vzdělávání Spolku pěstoun na téma Syndromu CAN.

CAN syndrom – Syndrom CAN (z anglického Child Abuse and Neglect) je komplex příznaků a negativních dopadů na fyzický, psychický a sociální stav dítěte, které vznikají v důsledku zneužívání, týrání nebo zanedbávání péče ze strany rodičů či jiných dospělých. Jde o problém, kdy je dítě poškozováno v prostředí, které by pro něj mělo být bezpečné. 

Lektorem pro toto aktuální, závažné, palčivé a neméně zajímavé téma byla Mgr. Bohunka Horská. Lektorka s letitou praxí na vícero postech v sociálních a pomáhajících profesích.

Lektorka měla vzdělávání rozděleno do dvou bloků. 

Po prvotním seznamování a oťukávání pěstounů, jak mezi sebou, tak vůči lektorce, byla záhy prolomena ostýchavost. 

Školení se proměnilo ve velmi zajímavé povídání, sdílení zkušeností, životních příběhů pěstounských dětí v kontextu s prezentací na téma syndromu CAN.

Lektorka velmi působivým výkladem provedla pěstouny velmi vážným tématem s určitou lehkostí a nadhledem a přitom s velmi zodpovědným přístupem. 

Byla jí za to odměnou otevřenost a důvěra pěstounů a sdílení jejich životních příběhů, a peripetií. 

Za to je lektorka odměnila velkou pochvalou a uznáním za jejich práci, a ujistila pěstouny v tom, že jejich poslání – pěstounství je velmi důležité. 

A přesto, že vývoj psychického stavu a adaptace dětí je mnohdy téměř neviditelný, přesto jsou pokroky, které je třeba stále oceňovat a být trpělivý. 

Vše, co do dítěte vkládáte, v něm navždy zůstane!

Ani děti nebyly ošizeny o pěkný program. Dopoledne za námi přijel chovatel terarijních zvířat Ivoš s ukázkou svých svěřenců. Děti byly nadšené nejvíc z ochočeného potkanka a králíčka, i když ani velké želvy a hadi je nenechaly v klidu. Každý si našel to svoje zvířátko. Na vyprávění o zvířatech ani nedošlo, protože děti byly tak zaujaté samotnými zvířaty, že bylo plno dotazů a ty byly zodpovězeny a tak to prostě stačilo. 

Ve druhé polovině dne měly hlídačky připravený kvíz pro skupinky a to hrobové ticho, kdy se děti opravdu soustředily na otázky a odpovědi, by se dalo krájet. No a po takovém výkonu by to chtělo pohyb a to už jsme pak vyšli na dětské hřiště, kde se děti protáhly, zahrály fotbálek a i počasí se nakonec umoudřilo a byl to pohodový den.

Tak a zase příště – 18.10.2025- na viděnou se všemi 😊

Publikováno

Vzdělávání Spolku Pěstoun 14.6.2025

Další prezenční vzdělávání Spolku Pěstoun byla emoční jízda spojená s přírodou, zvířátky a „duhovou lektorkou“. Téma: „Jak vypnout a relaxovat aneb 3 kroky k duševní rovnováze“, lektorka MUDr. Taťjana Horká. 

Místo našeho dalšího vzdělávání naše oblíbená – Lipka – Jezírko, v Soběšicích. 

Vzdělávání pěstounů bylo zaměřeno na schopnost se zklidnit, zrelaxovat, co dělat, když je dítě nebo dospělý v nepohodě a co s tím. Paní lektorka byla od počátku nesmírně přátelská, pozitivní, získala si hned všechny zúčastněné, každého uměla do programu přirozeně vtáhnout, čas s trávený s ní byl opravdu relax a radost, pěstouni byli nadšení, odcházeli potěšení a doptávali se, kdy opět paní lektorku uvidí na vzdělávání. 

Program pro děti byl první polovinu veden zaměstnanci ranče Loučka z Předklášteří. Předvedli nám terapeutické propojení jejich zvířat a našich dětí. Stanoviště jako např. „sebeláska“, „důvěra“, „spolupráce“, „laskavost“, „zklidnění“ anebo „táhneme za jeden provaz“ byla prostě dokonalost sladění všech emocí a důvěry v děti, že to zvládnou sami, bez pomoci nás dospělých, což také zvládly. Na začátku jim paní lektorka řekla pravidla a děti pak už jednotlivá stanoviště obcházely bez naší pomoci, jen jsme dohlíželi z povzdáli a dlabali na jejich bezpečnost. Děti si pak ještě napsaly pro sebe každý dopis, který jim za rok bude poslaný, aby věděly, kam se posunuly a jak se na sebe dívaly před rokem. Byla to moc krásná zpětná vazba a něco úplně nového.

Po obědě si s Lunou (naší mladou pomocnicí) vyráběly korálkové náramky a hlavně holčičky tato činnost moc bavila. No a odpoledne se pak neslo   v duchu her a soutěží, ale děti byly jak vyměněné. Klidné, nic se jim nemuselo opakovat. Dopolední program ovlivnil vlastně celý den. Po vzdělávání děti vůbec nechtěly domů. A mě napadá, že já si z toho všeho odnáším nejen to, jak je důležité vzájemné propojování, ale taky to „táhnout za jeden provaz“ 😊

Publikováno

Přespávačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

Ve druhém květnovém víkendu jsme s dětmi absolvovali přespávací vzdělávání v Kaprálově mlýně, v Moravském Krasu. Už okolí napovídalo, že to prostě bude super a předčilo to naše očekávání. 

Děti se sjely do mlýna hned ráno a už je čekala komentovaná prohlídka. Pro ty menší byla historie mlýna otrava a jediný dotaz od nich byl „kdy už to skončí“, nám dospělejším se zase líbilo, dovědět se o místě něco víc a ti starší se zajímaly, kde je mlýnské kolo, proč je ředitelem „mlynář“, co je to na stropě za divnou omítku anebo jak se tady dřív bydlelo… A pak už následoval fičák – paní psycholožka nás hravou formou uvedla do programu celého dne, emoční maňásci nám pomohly se vyznat ve svých pocitech, s jakými jsme kdo přijel a Petra hlídačka nám zase řekla něco o pravidlech a chování nejen na Mlýně, ale i vzájemně k sobě. 

Po seznamovačce bylo divadlo. A to tedy BYLO! O kůzlátkách – ooo, řeknete si, to je pro malé…nene. Terezka nám předvedla takovou krásu, že se nám všem tajil dech. Děti se nechaly vtáhnout do děje a pomáhaly kůzlátkám se nadat a pak i schovat, křičely na vlka anebo mamince radily, co s neposlušným vlkem a kde kůzlátka hledat. A vše doplnila nejen Terezka svým divadelním umem, hlasem ve všech tóninách, ale i znakovým překladem během pohádky, což nás také hodně zaujalo a hlavně překvapilo.

A pak už byl oběd a po obědě procházka po okolí. Kolem Mlýna je plno jeskyní, snad největší je Prášilka, pak Netopýrka, ale tam jsme nemohly, byly tam popadané stromy. Terén byl velmi náročný, kopce, kameny a kořeny nám dělaly společnost po celou cestu. Nakonec jsme z lesa vyšli u koní na Ochoze, kde se dětem moc líbilo. A pak už následovala cesta zpět. Celkem děti zvládly 8 km. Po celou cestu pro děti měly hlídačky připravené úkoly – skládaly z těl slova, hádaly hádanky atd. a nakonec hledaly poklad, který byl sladkou tečkou za celým dnem. 

Po opečení špekáčků nám Martin předvedl, jak by mohla vypadat první pomoc, měl na ukázku záchranářskou tašku a na jeho věk bylo opravdu skvělé, jaké má o první pomoci povědomí a s jakou sebejistotou dokáže o všem povídat. Ale to už byly děti unavené, a tak Martin povídání zkrátil. 

Pak už hygiena, příprava na spánek a film. Někteří únavou usnuly už u filmu, ale naopak někteří nám trošku zatopili ještě v 23 hodin svou aktivitou 😊

Velké poděkování patří našim milým kuchařinkám Ilonce a Simonce. Nemenší poděkování i skvělým hlídačkám – Peti, Domči, Kristýnce, Monči a Terezce a samozřejmě zaměstnancům Spolku Pěstoun. 

No a už se těšíme na příští rok, kdy nás děti umluvily, že jedna noc je fakt málo…