… pomáháme vám dát dětem domov …
Rodiče, obdivujeme vás! A to proto, že se dokážete přizpůsobit aktuální situaci a děláte to nejlépe, jak umíte. Být současně rodičem, zaměstnancem, psychologem, učitelem – a to často vše u sebe doma v obýváku – je skutečně náročné. Zvládat pracovní povinnosti, distanční nebo rotační výuku, připravovat se na Vánoce a zůstat v kontaktu s blízkými, se kterými není možné se potkávat, bývá často až nadlidský výkon.
…a máme tady zas, ten předvánoční čas…
Přišla doba adventu, Mikuláše a Vánoc, ale taky trvá doba různých opatření a hlavně doba, kdy je tak těžké se setkávat osobně. A tak i my, zaměstnanci Spolku Pěstoun, jsme museli zrušit nejen všechna vzdělávání, ale i tradiční společnou mikulášskou nadílku pro vaše – naše děti. Bylo nám to líto a přemýšleli jsme, jak to udělat. A vymysleli! My vám ty „medaile“ prostě přivezeme😊. Díky různým sponzorským darům jsme mohli pro děti nabalit dárečky a postupně je k vám i dopravíme. Každá klíčová pracovnice zná své pěstounské děti, a tak nebylo těžké připravit balíček takřka „na míru“ pro každého. A že jsme to dělali s láskou, to je nad slunce jasné, neboť padaly věty typu „tohle si beru já pro svého broučka“ „jéééé, tohle bude moje pro moji ….od paní…..“ „ty jo, tak z tohohle fakt bude mít ……..radost“ atd. Prostě vaše děti jsou i našimi, a i když teď je vše složitější, těšíme se už na jaro, až se snad společně potkáme třeba na našem prvním vzdělávání.
Užijte si krásný předvánoční čas a Vánoce prožijte v klidu a pohodě a teď už jen
…balíčky letí k dětem…
Program Dětství bez násilí je bezplatná služba pro děti ohrožené domácím násilím s důrazem na spolupráci s celou rodinu.
Publikováno: 9.8.2020
Puberta je po všech stránkách náročné období, a to nejen pro naše dospívající potomky, ale i pro samotné rodiče. Rozdílné názory, častější hádky, odmlouvání, výkyvy nálad a boj proti autoritám jsou jen některé z průvodních jevů puberty, které dosud poklidný rodinný život umí pěkně narušit. Pokud patříte mezi ty, kteří mají doma puberťáka, přinášíme malý manuál na přežití tohoto období u svého potomka.
Pokračování:
Česko se potýká s nedostatkem pěstounů. Za posledních šest let se zájem o pěstounství dramaticky propadl. Děti proto končí častěji v ústavech. Jen do dětských domovů umístí úřady přes tisíc dětí ročně. Každé čtvrté dítě v ústavu je přitom mladší čtyř let. „V očích veřejnosti je pěstoun ten, který si hraje s dětmi, je s nimi doma a bere za to peníze,“ popisuje jeden z mýtů Magdaléna Zemanová z Asociace náhradních rodin.
Nebojíme se mluvit o duševním zdraví.
Více se dovíte na stránkách organizace Nevypusť Duši, z.s. zde
Do českých kin vstupuje nový dokumentární film „V síti“, který si dává za úkol odkrýt téma zneužívání dětí na internetu…
Tři dospělé herečky stylizované do role dvanáctiletých dívek v něm od okamžiku založení fiktivního profilu čelí sexuálním nabídkám, nátlaku a vydírání od stovek dospělých mužů.
3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 potenciálních sexuálních predátorů. Radikální experiment otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydávají na sociální sítě, aby v přímém přenosu prožily zkušenost dvanáctiletých dívek online. Ve věrných kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří je na netu aktivně vyhledali a oslovili. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru, posílá fotky svých penisů a odkazy na porno. Děti jsou dokonce vystaveny vydírání. Dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka vypráví strhující drama tří hrdinek alias „dvanáctiletých dívek“, pro které se účast na experimentu, od castingu až po osobní schůzky s predátory pod dozorem ochranky, stává zásadní životní zkušeností. Predátorské taktiky se postupně obracejí proti svým strůjcům: Z lovců se stávají lovení.(Aerofilms)
Více se dozvíte zde
Zveřejněno: 29. 3. 2017
Onemocnění srdce, cukrovka, obezita, deprese, úzkosti, závislosti… To vše mohou způsobit traumata prožitá v dětství. Někdy nám mohou „jen“ ztížit navazování vztahů nebo nalomit sebevědomí, ale rozhodně je dobré tyto latentní problémy zpracovat – byť to jde někdy ztuha.
Pokračování zde
Sprostě mluví, napadají spolužáky, jsou agresivní vůči učitelům – prostě „zlobí“. Nebo jsou naopak odpojené, většinu dne hledí z okna, neví, co se kolem nich děje ani co mají dělat. Tyto děti s náročným chováním často projdou celé kolečko organizací, aniž by se někdo skutečně vyptával na jejich podrobnou anamnézu. „Děti, které zažívají traumatické události, nám propadávají systémem. Neexistuje jednotná diagnostika a péče o ně,“ říká psycholožka Leona Jochmannová.
pokračování zde