Nevěřili bychom, ale čas letí a my, ve Spolku Pěstoun, slavíme 10.let od vzniku organizace. Nejdříve jsme chtěli tento mezník jen tak přejít, ale nakonec jsme si řekli, že to není „jen“ našich 10 let, ale je to převážně 10 let spolupráce s pěstounskými rodinami, které nám daly důvěru, vypráví nám svoje životní příběhy, provázíme se vzájemně cestou, která je velmi trnitá, protože se v ní jedná především o příběhy dětí, které v životě mají na zádech baťůžek trápení, který by dospělí už dávno cestou zahodili, ale děti ho nesou často až do dospělosti a stále se snaží bojovat za to, aby dokázali najít na té cestě svoje štěstí, stabilitu a bezpečí. A v tom se snažíme plnou měrou, naší kompetencí, přijetím a srdcem pomoci i my, doprovázející organizace. A to už stojí za tu oslavu 10 let společného bytí.
Datum nám takřka spadlo z nebe, 6.6.2026, a protože již nás je hodně, akci jsme naplánovali do Rubínu, kulturního domu v Žabovřeskách. Nebudu povídat o tom, co vše předcházelo plánování, organizaci a co nás to stálo nervů, zda „TO“ děláme dobře. Ale – akce se velmi vydařila. Sešlo se snad 130 pěstounů, dětí a jiných rodinných příslušníků. Na začátku všechny vítal pejsek z tlapkové patroly a v předsálí, kde bylo pro všechny připraveno bohaté občerstvení, to vypadalo jako v úle. Bylo to setkání lidí s podobnými osudy, dětí, co se znají z přespávaček a nebo z programu na vzdělávání, setkání s lektory, zaměstnanci Spolku Pěstoun – prostě nebylo o povídání nouze.
V sále pak byl hlavní program a také programy doplňkové – malování na obličej, dílničky, které se nesly v duchy počasí a duhy, smyslohrátky, malování na chodník apod. Také byl připraven fotokoutek a koutek pro nejmenší na „povalování“.
Hlavní program byl rozdělen do tří rovin. Představení pěstounství hravou formou (MUDr. Taťjana Horká s Kristýnkou), představení canisterapie a terapie s koňmi (Mgr. Iva Pažourková) a nakonec divadlo od naší animátorky Terezky, které bylo i s prvky pro neslyšící. Celý program byl interaktivní a velmi zaujal jak dospělé, tak i děti.
Na pozadí byl pak následně promítán film o tom, jak jsme se vyvíjeli jako organizace během 10 let a co vše obnáší naše práce.
A ano, patří sem i velké poděkování všem, kteří se účastnili příprav, pěstounkám, které napekly skvělé cukroví sponzorsky, pivovar Černá Hora nám sponzorsky dal 2 sudy bezinky, všichni, kdo se podíleli na programu nebo organizaci se zřekli „honoráře“ – dle jejich slov „byla to pro nás čest být mezi vámi“, „jste skvělí, rozhodně nic nechceme“, „děti jsou úžasné“, „do teď jsem nevěděla, co vše obnáší pěstounská péče a jsem překvapená, jak jsou vaše děti úžasné“ „smekám před všemi“ a plno dalších krásných reakcí jsme vyslechly…Nevím, jak tedy víc vyjádřit naše poděkování než DÍKY z celého srdce.
Každý kdo s námi ten den byl, si našel „to svoje“ a rozejít se večer pro některé bylo těžké.
A co dál? No nic – jedeme dál ve stejné kvalitě, kvantitě, výkonu, emocích, pocitech, že je to někdy zmar a někdy zase obrovská výhra v loterii, ale hlavně dál v tom co si myslíme, že umíme – být s vámi všemi, naši milí – pěstouni, pěstounky, poručníci a děti – pomáhat vám projít cestou náhradní rodinné péče, tak, jak to nejlíp dokážeme. S velkou dávkou profesionality a lidskosti.
Bez vás není nás.
