Lektorkou byla Mgr. Monika Čuhelová, která sama říká – „jsem expertka na duševní zdraví teenagerů a jejich rodičů“
Equilibrio – rovnováha a její hledání ji provází celým jejím profesním i osobním životem.
Vzdělávání „V POŘÁDKU“ mělo pěstounům přiblížit, jak na to, aby oni i jejich děti prošli pubertou a dospíváním v klidu – i když přijdou těžší chvíle.
„Bojuješ někdy s pocitem, jestli to doma zvládnete?“ Puberta a dospívání přináší výzvy, strachy a nejistoty.
Velmi důležité je porozumění – „proč se to sakra děje, proč se tak chová?“
Doptávat se :
◦ Co se to teď děje?
◦ Co se stalo?
◦ Hele, vůbec tomu teď nerozumím a ráda bych.
Dalším krokem je přijetí – tvoříme společně prostor pro přijetí, kde každý může být sám sebou, vyjadřovat své emoce, být autentický, je přijímán, jaký je.
Hýbu se – po emocích by mělo přijít zklidnění, zaměření na pohyb, dech, relaxaci
Prožití – vnímáme to jako řeku a hledáme, jak plout mezi. Tam, kde jsou emoce bezpečné.
A nakonec zpevnit se –ne tlačit a vyvíjet další stres, ale ….schody, krůček po krůčku… žádné extra drama a žádný extra tlak sami na sebe!Tak hodně zdaru s pubertou .
Téma „Syndrom CAN – Když dítěti ubližuje ten, kdo ho má chránit“.
Lektorkou byla Mgr. Bohuslava Horská, velmi lidský člověk, který má bohaté zkušenosti z praxe.
V rámci našeho dalšího online vzdělávání jsme se věnovali tématu Syndromu CAN (Child Abuse and Neglect). Jde o souhrnné označení pro situace, kdy dítě zažívá týrání, zneužívání nebo zanedbávání – tedy když mu ubližují ti, kteří by mu naopak měli poskytovat bezpečí a podporu.
Syndrom CAN nemusí být na první pohled viditelný. Nejde jen o fyzické násilí. Patří sem také psychické ubližování, dlouhodobé přehlížení potřeb dítěte nebo vystavování dítěte situacím, které nezvládá. Důsledky si děti často nesou dlouho – v podobě nejistoty, strachu, problémů s důvěrou nebo nízkého sebevědomí.
Pro nás jako doprovázející organizaci pěstounských rodin je toto téma velmi důležité. Pěstouni často přijímají děti, které mají za sebou těžké zkušenosti. Porozumění projevům traumatu a citlivý přístup jsou klíčové pro to, aby se dítě mohlo postupně uzdravovat a znovu budovat pocit bezpečí.
Věříme, že vzdělávání má smysl. Pomáhá nám i pečujícím osobám lépe rozumět dětem, které doprovázíme nebo které oni mají v péči a snažíme se být skutečnou oporou pěstounům v jejich náročné a nesmírně důležité roli.
Nový rok ve vzdělávání jsme začali vzděláváním formou on-line. Některým tato forma vyhovuje a někteří pěstouni se raději potkávají osobně. Ale začátek roku je lepší doma, pěkně s kávou v ruce a proto je on-line forma ideální 😊 Vzděláváním na téma “ Práce s agresí, hněvem a vztekem“ nás provedl lektor Mgr. Filip Hajna.
Důležité je vždy si nastavit hranice, kam až nechám ostatní zajít. A pak je také důležité je jasně a zřetelně ostatním vydefinovat. Každý na to, že nás někdo uvede do nepohody, reaguje jinak a jinak chápe i naše reakce. Vše je o vzájemné komunikaci a definování potřeb. Naučili jsme se uvolňovat vztek různými technikami, dozvěděli se, že v každém věku se na vztek díváme jinak a jinak ho prožíváme. Že také vztek a agrese u našich dětí v NRP nemusí být notně vztek na pečující, ale na ten jejich předchozí život, kde si ho nemohli dovolit. Velmi často jsou pěstouni jako hráz a je třeba si nebrat vztek dítěte osobně. Hodně záleží i na tom, v jakém rozpoložení jsme my sami. Jednu situaci ustojíme, protože jsme v pohodě a zítra, tu stejnou situaci vyhrotíme, protože nás zrovna i ráno naštval šéf… Takže naučme se o sebe postarat a dát si někdy „pár minut před výbuchem“.
Dne 13.9.2025 proběhlo v prostorách školícího centra SOS dětských vesniček vzdělávání Spolku pěstoun na téma Syndromu CAN.
CAN syndrom – Syndrom CAN (z anglického Child Abuse and Neglect) je komplex příznaků a negativních dopadů na fyzický, psychický a sociální stav dítěte, které vznikají v důsledku zneužívání, týrání nebo zanedbávání péče ze strany rodičů či jiných dospělých. Jde o problém, kdy je dítě poškozováno v prostředí, které by pro něj mělo být bezpečné.
Lektorem pro toto aktuální, závažné, palčivé a neméně zajímavé téma byla Mgr. Bohunka Horská. Lektorka s letitou praxí na vícero postech v sociálních a pomáhajících profesích.
Lektorka měla vzdělávání rozděleno do dvou bloků.
Po prvotním seznamování a oťukávání pěstounů, jak mezi sebou, tak vůči lektorce, byla záhy prolomena ostýchavost.
Školení se proměnilo ve velmi zajímavé povídání, sdílení zkušeností, životních příběhů pěstounských dětí v kontextu s prezentací na téma syndromu CAN.
Lektorka velmi působivým výkladem provedla pěstouny velmi vážným tématem s určitou lehkostí a nadhledem a přitom s velmi zodpovědným přístupem.
Byla jí za to odměnou otevřenost a důvěra pěstounů a sdílení jejich životních příběhů, a peripetií.
Za to je lektorka odměnila velkou pochvalou a uznáním za jejich práci, a ujistila pěstouny v tom, že jejich poslání – pěstounství je velmi důležité.
A přesto, že vývoj psychického stavu a adaptace dětí je mnohdy téměř neviditelný, přesto jsou pokroky, které je třeba stále oceňovat a být trpělivý.
Vše, co do dítěte vkládáte, v něm navždy zůstane!
Ani děti nebyly ošizeny o pěkný program. Dopoledne za námi přijel chovatel terarijních zvířat Ivoš s ukázkou svých svěřenců. Děti byly nadšené nejvíc z ochočeného potkanka a králíčka, i když ani velké želvy a hadi je nenechaly v klidu. Každý si našel to svoje zvířátko. Na vyprávění o zvířatech ani nedošlo, protože děti byly tak zaujaté samotnými zvířaty, že bylo plno dotazů a ty byly zodpovězeny a tak to prostě stačilo.
Ve druhé polovině dne měly hlídačky připravený kvíz pro skupinky a to hrobové ticho, kdy se děti opravdu soustředily na otázky a odpovědi, by se dalo krájet. No a po takovém výkonu by to chtělo pohyb a to už jsme pak vyšli na dětské hřiště, kde se děti protáhly, zahrály fotbálek a i počasí se nakonec umoudřilo a byl to pohodový den.
Tak a zase příště – 18.10.2025- na viděnou se všemi 😊
Další prezenční vzdělávání Spolku Pěstoun byla emoční jízda spojená s přírodou, zvířátky a „duhovou lektorkou“. Téma: „Jak vypnout a relaxovat aneb 3 kroky k duševní rovnováze“, lektorka MUDr. Taťjana Horká.
Místo našeho dalšího vzdělávání naše oblíbená – Lipka – Jezírko, v Soběšicích.
Vzdělávání pěstounů bylo zaměřeno na schopnost se zklidnit, zrelaxovat, co dělat, když je dítě nebo dospělý v nepohodě a co s tím. Paní lektorka byla od počátku nesmírně přátelská, pozitivní, získala si hned všechny zúčastněné, každého uměla do programu přirozeně vtáhnout, čas s trávený s ní byl opravdu relax a radost, pěstouni byli nadšení, odcházeli potěšení a doptávali se, kdy opět paní lektorku uvidí na vzdělávání.
Program pro děti byl první polovinu veden zaměstnanci ranče Loučka z Předklášteří. Předvedli nám terapeutické propojení jejich zvířat a našich dětí. Stanoviště jako např. „sebeláska“, „důvěra“, „spolupráce“, „laskavost“, „zklidnění“ anebo „táhneme za jeden provaz“ byla prostě dokonalost sladění všech emocí a důvěry v děti, že to zvládnou sami, bez pomoci nás dospělých, což také zvládly. Na začátku jim paní lektorka řekla pravidla a děti pak už jednotlivá stanoviště obcházely bez naší pomoci, jen jsme dohlíželi z povzdáli a dlabali na jejich bezpečnost. Děti si pak ještě napsaly pro sebe každý dopis, který jim za rok bude poslaný, aby věděly, kam se posunuly a jak se na sebe dívaly před rokem. Byla to moc krásná zpětná vazba a něco úplně nového.
Po obědě si s Lunou (naší mladou pomocnicí) vyráběly korálkové náramky a hlavně holčičky tato činnost moc bavila. No a odpoledne se pak neslo v duchu her a soutěží, ale děti byly jak vyměněné. Klidné, nic se jim nemuselo opakovat. Dopolední program ovlivnil vlastně celý den. Po vzdělávání děti vůbec nechtěly domů. A mě napadá, že já si z toho všeho odnáším nejen to, jak je důležité vzájemné propojování, ale taky to „táhnout za jeden provaz“ 😊
Ve druhém květnovém víkendu jsme s dětmi absolvovali přespávací vzdělávání v Kaprálově mlýně, v Moravském Krasu. Už okolí napovídalo, že to prostě bude super a předčilo to naše očekávání.
Děti se sjely do mlýna hned ráno a už je čekala komentovaná prohlídka. Pro ty menší byla historie mlýna otrava a jediný dotaz od nich byl „kdy už to skončí“, nám dospělejším se zase líbilo, dovědět se o místě něco víc a ti starší se zajímaly, kde je mlýnské kolo, proč je ředitelem „mlynář“, co je to na stropě za divnou omítku anebo jak se tady dřív bydlelo… A pak už následoval fičák – paní psycholožka nás hravou formou uvedla do programu celého dne, emoční maňásci nám pomohly se vyznat ve svých pocitech, s jakými jsme kdo přijel a Petra hlídačka nám zase řekla něco o pravidlech a chování nejen na Mlýně, ale i vzájemně k sobě.
Po seznamovačce bylo divadlo. A to tedy BYLO! O kůzlátkách – ooo, řeknete si, to je pro malé…nene. Terezka nám předvedla takovou krásu, že se nám všem tajil dech. Děti se nechaly vtáhnout do děje a pomáhaly kůzlátkám se nadat a pak i schovat, křičely na vlka anebo mamince radily, co s neposlušným vlkem a kde kůzlátka hledat. A vše doplnila nejen Terezka svým divadelním umem, hlasem ve všech tóninách, ale i znakovým překladem během pohádky, což nás také hodně zaujalo a hlavně překvapilo.
A pak už byl oběd a po obědě procházka po okolí. Kolem Mlýna je plno jeskyní, snad největší je Prášilka, pak Netopýrka, ale tam jsme nemohly, byly tam popadané stromy. Terén byl velmi náročný, kopce, kameny a kořeny nám dělaly společnost po celou cestu. Nakonec jsme z lesa vyšli u koní na Ochoze, kde se dětem moc líbilo. A pak už následovala cesta zpět. Celkem děti zvládly 8 km. Po celou cestu pro děti měly hlídačky připravené úkoly – skládaly z těl slova, hádaly hádanky atd. a nakonec hledaly poklad, který byl sladkou tečkou za celým dnem.
Po opečení špekáčků nám Martin předvedl, jak by mohla vypadat první pomoc, měl na ukázku záchranářskou tašku a na jeho věk bylo opravdu skvělé, jaké má o první pomoci povědomí a s jakou sebejistotou dokáže o všem povídat. Ale to už byly děti unavené, a tak Martin povídání zkrátil.
Pak už hygiena, příprava na spánek a film. Někteří únavou usnuly už u filmu, ale naopak někteří nám trošku zatopili ještě v 23 hodin svou aktivitou 😊
Velké poděkování patří našim milým kuchařinkám Ilonce a Simonce. Nemenší poděkování i skvělým hlídačkám – Peti, Domči, Kristýnce, Monči a Terezce a samozřejmě zaměstnancům Spolku Pěstoun.
No a už se těšíme na příští rok, kdy nás děti umluvily, že jedna noc je fakt málo…
Ze všech stran se na nás, pěstouny a poručníky, valí OSPOD, SOUD, DOPROVODKA, BIORODIČE, „předběžka“, případové konference, asistované kontakty, práva všech kolem a nakonec ta slavná věta „v nejlepším zájmu dítěte“, které nakonec z celého systému tak nějak vypadne….
Na naše vzdělávání jsme proto pozvali paní magistru advokacie Evu Kantoříkovou, která se po celou dobu vzdělávání snažila nám v tom udělat trošku pořádek. A nejen svým velmi profesním, ale i lidským přístupem byla pro všechny velkým přínosem. Největším tématem byl kontakt dětí s biologickými rodiči a práva a povinnosti pěstounů vůči OSPOD. Dotkli jsme se ale i témat dědictví, spoření dětem, dluhy dětí v pp, práva nahlížení do opatrovnického spisu atd. Právní téma v NRP je velmi obsáhlé a zároveň velmi důležité. Dotazů bylo plno. Paní magistra na vše trpělivě odpovídala, a i přestávky obětovala těm, kteří si netroufli ptát se veřejně.
A děti si opět užily skvělý den s hlídačkami. Dopoledne jsme pozvali paní Okáčovou z farmy „U lamáka“, která sebou přivezla dvě lamy alpaky a dva pejsky – slovenské čuvače. Děti byly nadšené a nejlépe to zhodnotila Kačenka „bylo moc dětí a málo lam“ 😊. Paní Okáčová trpělivě povídala o lamách a lamy zase trpělivě držely dětem při pohlazení, dávaly jim z pusy pečivo a děti si je mohly i povodit po zahradě Jabloňky.
Odpoledne jsme s dětmi byli v Zámeckém parku v Medlánkách, kde je krásné dětské hřiště. Jsou tam prolézačky, lanové centrum, lanovka, pískové hřiště pro ty nejmenší a krásné procházky po zámeckém parku s rybníkem. Děti byly nadšené a určitě jsme na hřišti nebyli naposledy.
Je těžké vždy po takové „hlídací“ sobotě říci „ děti, za chvíli přijdou rodiče, uklízíme a jde se domů“. Dost často se setkáme i se slzičkami, protože děti za ta léta mají navázaná mezi sebou přátelství a ví, že se uvidí až zas nejdříve za měsíc anebo se jim prostě ještě nechce.
Vzdělávání je za námi a my se opět těšíme na vás všechny příště a tentokrát i s velkým překvapením….
V sobotu 2.3.2024 proběhlo první 8hodinové vzdělávání pro naše pěstouny v tomto roce. Tentokrát on-line formou. Výhodou on-line vzdělávání je možnost zůstat v pohodlí domova, bez cestování a s kávou v ruce. Nevýhodou je samozřejmě to, že se vidíme a slyšíme jen přes obrazovku, ale to nebrání nikomu, si vzdělávání užít.
Pěstouny vzdělávala, troufám si říct, už naše milá paní lektorka Mgr. Monika Čuhelová na téma „Rovnováha v životě a výchově v NRP“. Téma to bylo velmi přínosné a dle zpětné vazby od pěstounů „zkušenosti paní magistry byly věcné, lidsky přístupné a k převedení k vlastnímu řešení problémů u nás doma velmi podnětné“. Pěstouni dostali i návody konkrétních technik, jak zlepšit svoji psychickou odolnost, psychickou odolnost dětí, získat odvahu řešit těžké věci.
Psychickou odolnost si mohli představit jako strom:
STROM
ROSTE
PEVNÉ KOŘENY
KORUNA OHEBNÁ VE VĚTRU
NĚCO SE ZLOMÍ A ZNOVU VYRAŠÍ
SCHOPNOST SE OHNOUT, ALE NEZLOMIT
Paní lektorka dávala konkrétní tipy do každodenního života i příklady z praxe. Kladla důraz na psychohygienu, udržování sociálních kontaktů, schopnost přijímat emoce, ale nenechat se jimi ovládat nebo prostě jen přijmou „že život prostě někdy těžký je“. Je důležité vyvažovat – laskavost a důslednost… někdy je méně více a vše stačí dělat jen krůček po krůčku.
Pěstouni vzdělávání velmi ocenili a lektorce se dostalo krásné zpětné vazby.
